Leden 2015

Kde se vzal, tu se vzal, král zbojníků, co od bohatých bral

31. ledna 2015 v 10:19
Název: Kde se vzal, tu se vzal, král zbojníků, co od bohatých bral
Autor: sisi
Postavy: Robin z Locksley, Malý John, Mariana (ani mě to netěší, že ji tam musím vměstnat…), šerif z Nottinghamu, Guy z Gisbornu, Will Scarlett
Období: před první Temnou kletbou a Robinovo mládí
Pár slov autorky: Na přání Patty, jsem se pustila do takového menšího sestřihu Robinova života. Doufám, že se vám bude můj pohled na věc aspoň trochu zamlouvat, i když jsem se to rozhodla vzít z jiného konce, než byste asi čekali. ;) Prostě jsem vymyslela příběh, který by podložil Robinovu řeč, že jsou si s Reginou vlastně podobní.
P.S. Tu trapnou historku o seznámení s Marianou a krádeži koní jsem zcela ignorovala!


___________________________________________________________________________

Robin Hood. Tak mu lidé říkají. Bohatým bere a chudým dává. Muž, pro kterého je čest hned druhou nejdůležitější věcí v životě. Druhou, neboť tou první je jeho syn. Roland, to jediné, co mu milovaná žena po sobě zanechala.

"Robine! Máme práci, kámo," zavolal na zbojníka jeho věrný přítel Malý John. "Je tu další vesnice, kterou královna napadla. Potřebují zásoby, aby mohli začít s nápravou škod."

Robin mlčky přikývl a vstal od ohniště. Zamířil rovnou do svého stanu. Vedle postele měl opřený velký tmavě hnědý luk s toulcem plným šípů. Přejel dlaní po sukovitém dřevu a do mysli se mu vkradly vzpomínky na jeho bouřlivé mládí. Na ta špatná rozhodnutí, která kdy učinil. Na děsivé roky, kdy sám pořádně netušil, co slova jako čest a úcta vůbec znamenají.

Jako malý chlapec, syn lorda z Locksley, měl Robin pocit, že mu celý svět leží u nohou. Žil ve velkém panství, ke kterému náležela spousta rozlehlých pozemků a jeho otec byl uznávaný všemi ostatními šlechtici i jejich králem.

Robin vyrůstal jako budoucí velký bojovník, který ač velmi dobře zacházel s mečem, měl nadání především pro střelbu z luku. Již od útlého věku se světlovlasý chlapec s nebesky modrýma očima dokázal prosadit v lukostřeleckých soutěžích a sklízel za své umění nebývalý obdiv. A stejně jako ho otec vedl k umění boje, jeho matka se zasadila o to, aby z Robina vyrostl chytrý a vzdělaný muž. Jenže osud tomu asi chtěl jinak, a tak se Robinova životní pohádka v jeho devatenácti letech rozpadla. Rod Locksley byl sice vznešený a starobylý, ale ani to ho neochránilo před novým šerifem.

Když král Richard odjel na válečné tažení do vzdálených zemí a vládu dočasně přenechal svému mazanému bratrovi, který začal jako zhýralý vládce pustošit celou jejich zemi, nastaly v Richardově království těžké časy. A všechno to začalo záhadnou smrtí jednoho z lordů, který zastával funkci šerifa. Na jeho místo pak králův bratr dosadil jednoho ze svých poskoků.

Šerif z Nottinghamu. Důvod, proč se Robin vzdal svého šlechtického původu. Po smrti otce, který utrpěl vážná zranění při obraně panství před nájezdníky, se Robin pokusil převzít povinnosti lorda, aby mohl pomáhat lidem z okolí při odboji proti vyhláškám nového šerifa, které přispívaly k chudobě a hladomoru zdejších obyvatel. Robin se několik měsíců snažil vést panství svého otce a dělat čest svému jménu, ale strach místních lidí mu práci zrovna neulehčoval.

A v den Robinových devatenáctých narozenin se do panství probojoval Guy z Gisbornu, pravá ruka šerifa. Ten, ve jménu krále a svého pána, zabral veškerý majetek, který rodu Locksley náležel. Robin se snažil za svůj domov bojovat, ale když spatřil Guye, jak drží ostří nože u krku jeho matky, musel se chtě nechtě vzdát. Její život riskovat nemohl. A proto odhodil otcův luk na zem a se sklopenou hlavou nechal šerifovi vojáky, aby jej vyvedli za hlavní bránu, která spolu s vysokou kamennou zdí obklopovala celý dům i s přilehlými stodolami a loukami. Jeho matku ven vedl Guy samotný a po celý čas se spokojeně usmíval.

Uběhlo už několik měsíců ode dne, kdy ztratil vše, co mu jeho otec odkázal, ale ani tak se Robin nechtěl vzdát naděje na spravedlnost. Věřil, že nakonec dobrá vůle zvítězí. Po útoku na jejich dům, utekl Robin se svou matkou do útrob Sherwoodského lesa, protože šerifovi vojáci je pronásledovali podél všech vesnic, kam se měli v plánu uchýlit. Ale do tohoto zapovězeného lesa se žádný voják neodvážil vstoupit, neboť se o něm vyprávělo, že je prokletý a žijí v něm pouze bandité.

Jak měl Robin možnost zjistit, říkat mužům, kteří les obývali, lupiči, bylo dosti přehnané. Žilo zde jen pár obyčejných rolníků, kteří byli stejně jako Robin vyhnáni ze svého domova. A i když se jim Robinův původ ze začátku nezamlouval, nakonec si všichni zvykli a uvědomili si, že mezi nimi není žádný rozdíl. Stali se přáteli na život i na smrt a začali si říkat Zbojníci z Sherwoodského lesa. Ale ani tato idyla neměla trvat věčně.

Malý John, Robinův nejlepší přítel, držel svého kamaráda za rameno, když se Robin pokoušel dostat ven z Sherwoodu, aby mohl pomstít svou matku. Zemřela nedlouho po jejich utáboření se v lese na zápal plic. Robin věděl, že nemohl nic dělat, že to nebyla jeho vina, ale stejně se cítil zraněný, že nedokázal ochránit ani ženu, která mu dala život. A proto ho chtěl zabít. Chtěl vlastníma rukama zardousit Guye z Gisbornu, který jim sebral vše, čemu říkali domov.

"Nejsi-li se mnou, Malý Johne, jsi proti mně!" vykřikl Robin hlasitě a blesku rychle namířil na svého přítele jeden ze svých šípů. Měl štěstí, že ho otec kdysi naučil, jak se vyrábí šípy i luk, protože ten s pozlacenou tětivou, který se v jejich rodině dědil z generace na generaci, nechal v hale na zemi, když ho Gisbornovi muži vyhazovali z jeho vlastního panství.

"Robine, měj rozum, příteli, nemůžeš se postavit před Gisborna a zastřelit ho!" snažil se Malý John promluvit Robinovi do duše.

Locksley se napřímil do plné výšky a výhružně se na Johna mračil. "Sleduj mě!" A s tím se otočil k odchodu a rychlým krokem se od tábora vzdaloval.

Zmítal jím vztek jako snad ještě nikdy. Jako by nestačilo, že se celý jeho život zbortil jako domeček z karet, teď musel ještě pohřbít svou matku, protože nebyl schopný jí zajistit léky. Ale nevinil sebe, obviňoval Guye z Gisbornu a šerifa.

Než se ten den setmělo, dorazil Robin do místního hostince, kde se pod rouškou svého zeleného pláště skryl v nejvzdálenějším rohu místnosti a uvažoval, jak nejlépe pronikne do šerifova hradu, kde se Gisborn většinu času zdržoval. Svrběly ho prsty, když na něj jen pomyslel. Přál si, aby ten muž trpěl. Nehodlal mu dopřát rychlý odchod. Ne, bude se dívat, jak mu z očí pomalu uniká život, a když bude mít dost štěstí, dřív, než skoná sám, s čímž vlastně tak nějak počítal, vezme do hrobu i šerifa z Nottinghamu.

Byl zrovna zcela ponořen do vlastních myšlenek, když mu hostinský přinesl korbel piva a postavil ho přímo před něj, aby si tak získal jeho pozornost. Robin zlehka zvedl hlavu, ale jen do té míry, aby mu nespadla kápě a vystrčil na stůl jedinou zlatou minci, načež ji muž v zástěře vděčně přijal a Robinovi se při odchodu mírně uklonil. To byly Robinovi poslední peníze. To poslední, co mu zbylo z jeho bývalého života jako uznávaného šlechtice.

"Guyi z Gisbornu!" zahřměl hluboký chraplavý hlas ze střechy jednoho trhového domu na kraji hradního nádvoří.

Gisborn sebou leknutím trhnul a pohybem ruky k sobě okamžitě svolal půl tuctu šerifových vojáků. "Kdo jsi, ty malý nevděčný červe?" zaskřípal černovlasý muž zuby, když spatřil přikrčenou postavu zahalenou v tmavém plášti nad sebou na jedné ze střech.

"Nepoznáváš mě?" zeptal se hrdě druhý hlas.

Guy se pohrdavě zasmál a zakroutil hlavou. "Nemám přehled, pokud jde o vás zlodějskou chátru…"

Robin se postavil a rychlým pohybem si strhl kápi z hlavy a natáhnul jeden ze spousty šípů do luku, kterým mířil na Gisbornovu hlavu. "Mně by sis ale pamatovat mohl," dodal s úšklebkem, než bez varování vystřelil šíp, který provrtal Guyovu hruď.

"Těšilo mě, pánové," uklonil se Robin a několika spěšnými kroky seskočil na nejbližší zeď, z ní pak na kamenné nádvoří a pustil se do lítého boje se strážnými. Když téměř bez námahy skolil čtvrtého z nich, uslyšel ve věži bít zvon na poplach. Natáhnul tětivu ještě dvakrát a stráž byla pobita. Robin přistoupil k tmavovlasému muži, který se zmítal ve smrtelných bolestech na zemi. Najednou si uvědomil, že tohle by šlechtic neudělal. Nedíval by se na to, jak jiný člověk trpí v bolestech, ať už je ten někdo sebehorší. Sledoval jeho prosící oči, které odrážely hrůzný bol z proražené plíce, ze které trčel jeden z Robinových šípů.

"Ušetřím tě trápení," řekl chladně Robin a probodl Gisbornovi srdce dýkou, jež měl uvázanou u pasu, "i když si to nezasloužíš…" A pak se bezděčně zahalil do pláště a zmizel mezi domy dřív, než se na nádvoří seběhla celá kolona vojáků.

Znovu se ocitl ve známém hostinci. Šerifa sice nezabil, ale sám zůstal k svému překvapení živý a nezraněn. Jistě, utržil pár nepříjemných šrámů, když se snažil zbavit Gisbornovi stráže, ale nešlo o nic vážného.

Oslavoval svůj úspěch již pátým pivem, když si k němu přisedla parta velmi podezřelých chlapíků. Podíval se na toho, který se usadil přímo proti němu a tázavě zvednul obočí.

"Jsi Robin z Locksley!" řekl s křivým úsměvem muž s nezdravě vypadající nažloutlou pletí a mastnými pískovými vlasy.

Robin naprázdno polknul a snažil se rychle uvažovat o nejlepší cestě k útěku. Muž sedící naproti zřejmě vycítil jeho šok, a proto rychle dodal: "Nejsme šerifovi muži. Neprozradíme tě," kývnul na něj zvesela. "Vlastně," protáhnul tajemně a naklonil se blíž k Robinovi, "právě naopak. Chtěli bychom, aby ses k nám přidal."

"Přidat se k vám?" zeptal se nechápavě Robin. "A kdo vy vůbec jste? Banda šašků, co hledá další blázny do party?" Jeho tón byl možná až příliš troufalý, ale značná míra alkoholu v krvi mu dodávala odvahu a jejich nabídka mu navíc opravdu přišla směšná.

Muž před ním jen mlčky zakroutil hlavou v nesouhlasu, a pak pohybem ruky objednal pro všechny své druhy i pro Robina další rundu. Chvíli bylo u jejich slotu ticho, než se záhadný muž opět chopil slova. "Známe tvůj příběh, Robine z Locksley, a způsob jakým jsi zabil Gisborna a jeho muže a nikdo tě při tom nechytil… Jsi ten pravý do naší skupiny. A jistě potřebuješ peníze na přežití," mrknul muž vědoucně a Robin poprvé za celou dobu vypadal zaujatý jeho vyprávěním. "To ti můžeme zajistit, když se k nám připojíš. Jsme… jak to jen říct… nájemní vrazi. A pokud je alespoň část pověstí o tobě pravdivých, ty bys byl ten nejlepší zabiják všech dob."

Robin se zamračil nad nabídkou, kterou právě dostal. Přemýšlel, jestli by byl něčeho takového vůbec schopný. Pak si vzpomněl na své přátelé v Sherwoodu. Chtěl se tam přece vrátit. Neopustil zbojníky nadobro, musel prostě jen pomstít svou rodinu, ale teď se pěkně sbalí a vrátí se do lesa. Anebo ne? Usrkával ze svého korbelu a vzpomínal na nesouhlasný pohled Malého Johna. Ani mnich Tuck neměl pochopení pro jeho potřebu zabít toho zpropadeného chlapa, který mu sebral domov. Chtěli by ho vůbec mezi sebou ještě? Mohl by se k nim vrátit a předstírat, že se to nestalo? Nevěděl. Nevěděl to. A na druhou stranu, tady byli. Muži, kteří ho obdivovali pro to, co uměl nejlépe, pro jeho umění bojovat. Možná by jejich nabídku měl promyslet…

Zvažoval své možnosti ještě dlouho do noci, než ho spánek nakonec přemohl a Robin se vydal do říše snů, kde se setkal se svou matkou i otcem, a kde znova a znova vystřeloval smrtící šíp na Gisborna.

"Kdo je to dnes?" zeptal se Robin bez zaujetí a poplácal po zádech velmi opilou slečnu, která mu seděla na klíně a něčemu se vehementně smála, takže se jí hruď každou vteřinu vzdouvala víc a víc Robinovi do obličeje.

"Nějaký měšťák, dluží šéfovi peníze…" odpověděl Herold, nezdravě vypadající muž, který před pár měsíci Robina naverboval do své skupiny zabijáků.

"Kdy se s ním konečně setkám?" zeptal se Robin a napil se rumu před sebou. "Nebo mi řekněte alespoň jeho jméno," dožadoval se Robin. Opravdu byl zvědavý, kdo ten jejich záhadný šéf byl. Přece si zasloužil znát jméno muže, pro kterého zabíjel.

"Čí jméno?" zeptal se jiný chlap, který už jen stěží držel hlavu ve vzpřímené poloze.

Robin svraštil obočí, jak usilovně přemýšlel, ale pak jen nezřetelně máchl rukou. "To je vlastně fuk…"

Vydělával si takto spoustu peněz, žil na volné noze, měl každý večer jinou ženu a dělal to, co uměl nejlépe. Nepozorovaně a beze svědků střílel šípy do srdcí těch, u kterých si to jejich tajemný šéf, jehož totožnost se Robin nikdy nedozvěděl, objednal. Ze začátku měl Robin značný problém ublížit člověku, kterého neznal, ale nakonec si uvědomil, že neznalost je pro něj vlastně vysvobození. Nikdy se nezajímal o život dotyčného, kterého měl zabít. Zeptal se pouze na místo a čas, kde ho může najít a pod rouškou tmy a stínů ho z povzdálí pár minut pozoroval, než konečně vystřelil a zase zmizel, aniž by zjišťoval, o koho vlastně šlo. Skupina, se kterou se tehdy v hospodě setkal, cestovala napříč celým královstvím a konala svou "povinnost". Základem všeho byla diskrétnost a především žádné otázky. Jistě, čas od času Robin pocítil osten viny a stud za své činy, ale pokaždé všechny pochybnosti spláchl bujarou oslavou v nějaké zaplivané hospodě v náručí pěkné, povolné slečny.

Časem přestal své oběti počítat, a proto ho překvapilo, když za ním jednoho dne Herold přišel s gratulací, že se konečně stane jejich oficiálním členem. "Včera to byla tvá…"

"Nechci to vědět," skočil mu do řeči Robin, protože si byl moc dobře vědom, že by to konkrétní číslo nemusel snést. V hloubi duše totiž sám sebe nenáviděl za to, čím se stal, ale byl to teď jeho život a on od něj neměl v úmyslu utéct, ať už k němu cítil sebevětší odpor.

"Dobrá, Robine, mlčím, ale!" zavýskl radostně Herold a vedl Robina do malé zapadlé chalupy na kraji jednoho z menších přístavních měst, "dnes tě označíme!"

Robin věděl, o co jde. Každý z jeho takzvaných přátel, i když ve srovnání s Johnem, je jen těžko mohl takto nazývat, měl na zápěstí tetování erbu s nějakým zvířetem. Každý měl jiné a teď přišla jeho chvíle, aby si zvolil tvora, který bude jeho součástí už navždycky.

"Takže lev? Proč?" zeptal se Herold skoro až zklamaně, když mu Robin konečně ukázal svůj cejch.

"Lvice, taková byla moje matka!" odseknul Robin a schoval tetování pod látku košile. Teď už od osudu nájemného vraha mohl jen těžko utéct. Patřil k nim, bezpodmínečně.

Po jedné obzvlášť těžké, ale úspěšné akci se celá parta sešla v zapadlém hostinci jedné velmi, velmi chudé vesničky kousek od Nottinghamu. Už to samotné vyvolávalo v Robinovi nešťastné vzpomínky, ale fakt, že se právě přičinil o smrt chasníka, o kterém si byl téměř na sto procent jistý, že ho znal, jeho náladu ještě zhoršoval. Proto se chopil nabízeného alkoholu, aby mohl co nejrychleji zapomenout. A kupodivu to fungovalo. Jediné, co bylo tentokrát jinak… Nedokázal se na žádnou z přítomných žen ani podívat. Pořád musel přemýšlet nad tím, jestli některá z nich toho obyčejného rolníka neznala, jestli některá z nich nebyla jeho příbuzná, a proto se tentokrát snad úplně poprvé držel čistě vtipných historek a chlastu.

Netušil tehdy, že ho za oknem pozorovala tmavovlasá dívka. V té době již královna. Možná, že kdyby se tehdy prostě jen na moment otočil opačným směrem… Možná by svou druhou šanci dostal dřív, ale i tak byl ten den pro něj téměř osudný. Od chvíle, kdy opustili vesničku a vydali se směrem k Nottinghamu, se Robin nedokázal zbavit pocitu, že nechce být tímto člověkem. Že nechce celý život prožít jako uprchlý vrah, který nikdy nepozná lásku, nikdy neobnoví svou rodinu, která pro něj dřív bývala vším. Ale bylo těžké se odpoutat od něčeho, na co si tolik let zvykal. Proto taky kývnul na další úkol, který mu byl svěřen.

"Ještě něco jsem ti neřek, hochu," zkřivil nos jeden ze starších mužů, kteří v jejich skupině byli. "Už jsi někdy, ehm, ehm," odkašlal si, než pokračoval, "vystřelil šíp na holku?"

Robin se v tu ránu div nezadusil. Vytřeštil na svého druha oči a zaraženě mrkal, než k němu dolehl celkový význam jeho slov. Naprázdno polknul a poprvé za svou "kariéru" se zeptal: "Co provedla, že si zaslouží zemřít?"

"Nejde ani tak o ni… jako spíš o jejího zrádného otce," pokračoval stařec a vedl Robina k velkému panskému domu. "Slíbil někomu, že mu po své smrti odkáže svůj majetek, ale jaksi se zapomněl zmínit, že má dceru, která, dokud žije, je prvním dědicem, takže…. chápeš ten problém?" zakončil otázku muž s velmi nepříjemným úsměvem, ze kterého se Robinovi dělalo nevolno. Ale i tak přikývl.

Skoro hodinu tiše pozoroval ten velký dům se zahradou plnou rozkvetlých růží a uvažoval, jestli není ten pravý okamžik vzít nohy na ramena. Jenže… pokud by utekl, zabijáci pošlou někoho jiného, aby tu nevinnou dívku zabil, takže… Zhluboka se nadechl a sám sebe napomenul, že je to stejně jedno. Ta žena bude mrtvá tak jako tak.

A potom ji spatřil. Měla dlouhé tmavě hnědé vlasy a snědou pleť, kterou teď na sklonku stmívání ozařovala velká svíce, kterou držela ve svých dlouhých štíhlých prstech. Měla na sobě jednoduché splývavé tmavě zelené šaty a usmívala se. Bože, měla tak krásný úsměv, pomyslel si Robin a rázem si byl jistý, že nedokáže vystřelit. Bohužel až pozdě si uvědomil, že na ni stále míří svým lukem, takže nebylo divu, že dívka spustila hlasitý křik, když ho uviděla, jak se k ní přibližuje. Robin se okamžitě snažil napravit svou chybu, ale už bylo pozdě. Několika málo kroky překonal vzdálenost mezi nimi, chytnul ji ze zadu tak, aby jí mohl nožíkem mířit na krk a druhou dlaní jí zakrýval ústa. Couval s ní do úkrytu lesa, a když si byl jistý, že je dost daleko od hlavní ulice, pustil dívčina ústa a rozhodnul se nasadit jí roubík a pouta z provazu, který nosil stále u sebe.

Byli na cestě do Sherwoodského lesa a každým dnem se k němu víc přibližovali. Během cesty se Robin snažil ospravedlnit své činy, a i když mu dívka, jejíž jméno bylo Mariana, jak mu kterýsi večer prozradila, neměla v úmyslu odpustit pokus o její zabití, nakonec se uvolila mu alespoň částečně důvěřovat. A s každým společně prožitým dnem se víra jednoho v druhého prohlubovala. Byla první člověk, kterému Robin povyprávěl celý svůj příběh, i když některé krvavější detaily vynechal. A Mariana mu na oplátku svěřila několik svých tajemství. Byla to lady z knížecího domu a kdysi se měla provdat za Guye z Gisbornu. To byla první věc, která je spojovala a taky první věc, za kterou Mariana Robinovi poděkovala.

"Nechtěla jsem si ho vzít. Doufala jsem, že se jednou provdám z lásky, ale šerif… vyhrožoval mému otci a on… nakonec musel Gisbornovu nabídku přijmout," zašeptala sklesle po té, co jí Robin zahanbeně řekl o jeho docela kruté smrti.

Bylo to zvláštní. Oba měli šrámy na duši, ale společně jim už nebylo tak těžko, jako když žili před tím každý sám. A kupodivu, Mariana v něm viděla dobro i přes všechno špatné, co během posledních pár let udělal. Jí přece jen zachránil život a teď byl odhodlaný vrátit se ke zbojníkům do Sherwoodu a učinit přítrž zvěrstvům, které šerif na okolí jeho domoviny páchal.

Na cestě zpátky do lesů se Robinovi podařilo zachránit ještě jednu zbloudilou duši, krom té své vlastní. A sice mladíka jménem Will Scarlett. Byl to vyzáblý, nijak zvlášť silný chlapec, který se ale v okrádání vyznal lépe, než kdokoli jiný. Jenže netušil, že Robin je v plížení se kdekoli minimálně stejně dobrý, a tak se nechal při krádeži chytit. Po dlouhém a dosti ponižujícím rozhovoru, kdy Will visel hlavou dolů ze stromu, se nakonec chlapec, který nyní neměl víc než osmnáct let, rozhodnul přidat k Robinovi na jeho cestě za spravedlivým loupežnictvím, jak to s oblibou nezýval.

A tak se Robin z Locksley, šlechtic, který se jednoho dne měl stát vznešeným lordem, vrátil k družině Zbojníků, které před lety pomáhal vytvořit a společně se stali hrdiny všech chudých a trnem v oku každého, kdo měl majetku víc, než si zasloužil nebo než potřeboval.

Lidé mu začali říkat Robin Hood, král zbojníků, který bohatým bral a chudým dával. Staral se o blaho ostatních a nikdy si na svůj život nestěžoval. Byl vděčný za šanci, kterou mu Mariana poskytla. Za šanci zapomenout na svá špatná rozhodnutí a věnovat svůj život dobrým účelům, aby ty chyby mohl odčinit. A Mariana mu za to dala ten nejkrásnější dar. Syna. A i po její smrti, kdy měl pocit, že se mu svět zhroutil znovu, se díky Rolandovi, tomu malému tmavovlasému uzlíčku s roztomilými ďolíčky, dokázal znovu postavit na nohy a pokračovat v té záslužné činnosti a pomáhat chudým.

Nakonec šerifa porazili a osvobodili Nottingham, a to především díky návratu krále Richarda, který v jejich království konečně navrátil vládu radosti a blahobytu. Ale zlo bylo v Začarovaném lese stále, a proto se jednoho dne zbojníci v Sherwoodu obrátili na sousední království. Na to, kde nyní vládla Zlá královna.

"Tak jdeš?" zavolal na něj Malý John znovu a vrazil svou rozcuchanou hlavu k Robinovi do stanu.

"Vždycky, kamaráde," odvětil Robin, vyprázdnil hlavu a rozhodnul se uložit staré vzpomínky tam, kam patřily. Do nejzazšího koutu paměti, protože jestli se za svůj život něco naučil tak to, že minulost neutváří život člověka. Lidé jsou tvořeni tím, kým jsou v současnosti a kým chtějí být v budoucnu. A s tím políbil Rolanda na čelo, přikryl ho teplou dekou a opustil stan, aby mohl podat pomocnou ruku dalším lidem, kteří byli sužováni Zlou královnou a její krutovládou. Že jednou bude on utvářet její osud, v té době ještě netušil.

-konec-


Pár slov na konec: Tak co? Doufám, že nejste pohoršeni mou verzí Robina-vraha. To bych vážně nechtěla. ;) Ale ono se mi to k těm jeho řečem o hrozných věcech, které v minulosti provedl, tak pěkně hodilo… Ne, že bych čekala, že něco takové vymyslí i Edwam, tak pošetilá teda nejsem, ale uznejte, že takhle by se dalo pochopit, proč Robinovi nevadí, že Regina byla v minulosti Zlá královna, a že mu skoro zabila manželku.

Season 4: Maleficent, Ursula & Cruella Poster

30. ledna 2015 v 12:40 | Patty |  Gallery update
Včera byl zveřejněn první oficiální plakát ke 4B s královnami temnoty. Jedná se o tu samou fotku, kterou už jste mohli vidět před několika dny ve formě banneru.

Click to view full size image

Summertime

30. ledna 2015 v 9:00
Název: Summertime
Autor: Lucka

___________________________________________________________________________

Po zdolaní snehu, ľadu a chladu,
začalo svietiť slnko, ľuďom pre náladu.
Henry natešený, vybehol z domu ako "ďas",
rovno do bistra, kde všetci mali zraz.
Rozrazil dvere a povedal v pohode,
nech strávia deň na pláži pri vode.
"Poďme von, dosť už bolo vzruchu,
pôjdeme sa nadýchať čerstvého vzduchu."
Všetci súhlasili a vybrali sa von,
zrelaxovať a zabudnúť na minulý zhon.
Vybrali sa na pláž v krásny deň,
slnko teraz svietilo pre nich len,
na piesku spravili ostrovček z diek
a všetci vyzliekli sa do plaviek.
Henry spolu s Davidom ako prví,
nezaprú v sebe, že z rovnakej sú krvi,
vyzliekli si tričká a nechali si kraťasi,
David žmurkol na Snow: "Teraz na rade si."
Na tele Snow, dvojnásobnej matky,
zjavili sa pruhované jednodielne plavky.
Regina mala dvojdielnu zostavu,
ukázala v nej svoju skvelú postavu.
Nuž Emma, aj keď od Reginy mladšia,
mala na sebe plavky z minulého storočia.
Vyzlečie sa Robin, je to chlap riadny,
no mať červené tangá, asi bude vadný.
Pozrie naňho Regina, kútikmi jej myklo,
asi v tej jej hrobke išli na to rýchlo,
lebo keby spomalili všimla by si deva,
že jej milý na poriadne prádlo nemá.
Ako posledný ošíva sa pirát,
nechce sa vyzliekať, on to nerád.
Na ich naliehania,
naveľa, dal sa do vyzliekania.
Najprv obnažil chlpatú hruď,
Emmu na sex ihneď prešla chuť,
keď si dal dolu nohavice, úplne krotký
a pod nimi mal.. staré špinavé spodky.
Hodil sa do vody, že zakryje tú špinu,
ale na hladine ropnú vytvoril škvrnu.
Vynorili sa pri ňom ryby hore bruchom,
smrad zo zdochlín začína sa šíriť vzduchom.
Pozerá Hook okolo: "Čo je to tam za plutva?"
To popri ňom preplávala veľryba už mŕtva.
"Nedá sa nič robiť" mykli všetci plecami,
nad výberom plaviek a nad ich telami,
natreli si Indulonou svoje telá,
nech pokožka nie je spálená celá.
Hook nasával z fľaštičky rumu,
asi ešte neprišiel k rozumu,
pretože po loptovej hre,
prišlo mu trošičku zle.
V tom k nim prišiel s dáždnikom Smee,
Hook zavrčal: "Do prdele vlez mi!",
vytrhol mu veľkú "parapli"
čo zakryla by deky tri
a rozprestrel ho nad Emmou, dopustiť nedá,
na to, že sa opáli, nech je príjemne bledá.
Vytvorili na pláži krásny párik,
ktorý tu neprehliadne snáď nik,
on so sivými vyťahanými spodkami,
ona v starých plavkách s fodrami.
Reginu hnevá pohľad na červenú látku,
irituje ju nitka v Robinovom zadku.
"Neimituj tu seriál Baywatch!
Radšej s plavkami do vody skoč."
Usmial sa Robin, vzal ju do náručia
a obaja, so smiechom, vo vode skončia.
David spolu s vnukom už vo vode šantia,
stiahli tam aj Snow so slovami: "Mám ťa!"
Nevšimli si všetci, v tejto svojej pohode,
že im pirát nechal prekvapenie vo vode.
"Ale no tak. To sa Vám len marí,
že má zrazu voda textúru kari."
Nahnevala sa Regina a na žabu,
zmenila jeho terajšiu podobu.
Usmiala sa spokojne nad tým:
"Si teraz krajší ako predtým."
Odula sa Emma: "Vráť mi chlapa späť!
Nechcem hľadať iného, zmeň ho hneď!
Ak nie, čaká ťa pomsta veľká,
mám silu a som Spasiteľka!"
Zúrila Emma, nabrala sily,
zdvihla vietor, vlny v rovnakej chvíli
a rozpútala dokonalú búrku.
Dorazila Ariel: "Čo tu máte žúrku?
Pozrite sa vôkol seba.
Toto nám tu ešte treba?
Dosť už bolo nenávisti,
zbavte sa tej svojej zlosti!"
Regina pristala, chcela Hooka zmeniť,
no ten odskackal preč a je to na riť.
Nerobím si z Vás žarty,
takto skončila plážová párty.
Robin robí modela plaviek,
Emma v močiari plnom žabiek,

hľadá si princa, no je to ťažké,
tak žaby prikladá k rumovej fľaške.
Ariel prace zdochliny z vody len
a Henry vyčkáva ďalší letný deň.


On the Set of Once Upon a Time - Season 4 (January 28th, 2015)

29. ledna 2015 v 15:23 | Patty |  Gallery update

V galerii najdete fotografie ze včerejšího natáčení epizody 4x17 "Heart of Gold."

29~0.jpg ouat-vcc1-marked.jpg tumblr_nixy8i026t1qmsn9go2_1280.jpg tumblr_nixy8i026t1qmsn9go3_1280.jpg
GALLERY LINK:

On the Set of Once Upon a Time - Season 4 (January 27th, 2015)

28. ledna 2015 v 8:18 | Patty |  Gallery update

Na světě už jsou také fotky ze včerejšího natáčení, které si můžete prohlédnout v galerii.

tumblr_niv04gnDaQ1tc8eo9o1_1280.jpg smd004.jpg 2~1.jpg 5~2.jpg
GALLERY LINK:

Název epizody 4x17

28. ledna 2015 v 7:58 | Patty |  Spoilery

Co se stalo v minulém roce, zůstane v minulém roce [14. kapitola]

27. ledna 2015 v 9:54
Poznámka nad čarou: Když najdu ty správné písničky, pak ani není třeba, abych něco zdlouhavě popisovala, jejich text to udělal za mě. :) Tentokrát jsou písničky zase po delší době dvě, protože se skvěle doplňují. Šafrán od Brontosaurů (respektive od Honzy Nedvěda) a Dnes mě upálíš od Davida Kollera. Doufám, že tahle OQ pasáž vám všem udělá radost a za případné komentáře už teď moc děkuji. :)



___________________________________________________________________________

Upálíš mě jako šafrán


Otevřela oči a hle, viděla nad sebou hvězdy i měsíc. Lehce nadzvedla hlavu a usmála se, je na vrcholu kulaté věže. Venku… Nechala hlavu klesnout zpátky na kamenitou podlahu a zírala na temnou oblohu. Musí počkat, říkala si v duchu. Musí počkat, než její zloděj přijde…

Ležela rozplácnutá v lehkých korzetových šatech na zemi a smála se. Nahlas a zřetelně. Pak se zarazila a přemýšlela, co se jí vlastně na její situaci zdá tak vtipné, a když jí došlo, že žádný důvod k smíchu nemá, přišlo jí to jako vtipná ironie a rozesmála se znovu. Nemotorně zvedla ruku před obličej a prohlížela si dlouhé prsty s černým lakem na nehtech. Cukaly jí koutky, protože viděla dvojitě a nebyla sto na ruku pořádně zaostřit, a tak ji nechala ochable klesnout vedle svého boku. Lehce se snažila pokrčit kolena, protože ji chytla křeč, ale měla značný problém koordinovat své pohyby.

"Zatracený rum!" zavrčela nevrle, když se snažila opřít o loket, aby se zvedla. Ale nakonec to byl jen další neúspěšný pokus, po kterém veškeré své snažení vzdala a smířeně zůstala ležet na kamenité podlaze vysoké věže.

Robin uložil svého syna do postele a sledoval jeho klidný spánek. V hlavě mu rezonoval Reginin hlas. Nemohl ji dostat z hlavy a najednou si uvědomil, že to vlastně asi ani nechce. Představa její postavy, tmavých očí a plných rtů mu dodávala zvláštní uklidňující komfort. Sledoval stmívání a objevující se hvězdy. Z okna k němu doléhal dozvuk oslav a nadšené hvízdání, když královská kapela opouštěla své stanoviště a celá oslava se chýlila ke konci. Nakonec už se z venku neozývalo vůbec nic.

Robin usoudil, že nastal správný čas. Měl by se zvednout a jít za královnou, tak jak mu řekla. Jenže ho nečekaně přepadl nepopsatelný pocit nejistoty. Co když si namlouvá něco, co mezi nimi není? Co když si zbytečně dovolil doufat a nakonec odejde zklamaný? Nemohl se zbavit dojmu, že dnešní noc nedopadne podle jeho představ, ale v konečném výsledku ho ani tyto chmurné myšlenky neodradily. Potřeboval ji vidět. Stal se závislý na jejím obraze, na její kůži, na jejím dechu, slovech i smíchu, který občas nechala vyplout na povrch.

Světlovlasý muž se nakonec zvednul z křesla u Rolandovy postele a tiše se kradl ke dveřím, aby syna nevzbudil. Kráčel lehce osvětlenými chodbami až na druhou stranu hradu a pak po točitém schodišti ke královniným komnatám. Chvíli se v temné chodbičce nemohl zorientovat, protože zde nebyla žádná pochodeň, ale nakonec našel starý baldachýn, za kterým se skrývalo schodiště na vrchol věže. Vzal tři schody, než se přinutil zastavit a několikrát se zhluboka nadechnul, aby uklidnil své zběsile tlukoucí srdce. Bylo pro něj těžké uvěřit, že se s ním Regina chtěla setkat na tak odlehlém a zřejmě soukromém místě, jakou byla její skrytá věž. Chvíli uvažoval, jestli to má pro ni nějaký zvláštní význam, než mu došlo, že na tom vlastně nikterak nezáleží. Na krátký moment zavřel oči, než pokračoval ve stoupání.

Zbývalo mu už jen posledních pár schodů ke kovové brance, která vedla na vrchol věže, když uslyšel smích. Její smích, ten nezaměnitelný krásný zvuk. Okamžitě věděl, že tónům jejího smíchu se nemůže nic rovnat. Nedokázal si představit, že by měl ještě někdy žít bez něj.

Opatrně zatáhnul za kliku a zatlačil do studeného kovu, aby se dveře otevřely. Robin zůstal ohromeně stát na prahu a sledoval rozvernou osůbku ležící na zemi. Regina očividně vůbec nezaznamenala jeho příchod, protože se nepřetržitě usmívala a s občasným hlasitým výbuchem smíchu pozorovala hvězdy na obloze.

Robin udělal tři kroky blíž ke královně, čekaje, že si ho pak možná všimne, ale když se tak nestalo, došel až těsně k ní, dřepnul si u její hlavy a ustaraně si prohlížel rysy jejího obličeje.

"Má lady?" upozornil na sebe hlasitě a zmateně zkoumal její zasněný úsměv, když se střetla s jeho modrýma očima.

Regina vypustila sladký usměvavý povzdech, když vzala jeho přítomnost na vědomí. "Jsi hezký…" zašeptala nepřítomně, jakoby jí ani nedošlo, že ji slyší.

"Je vám dobře, má lady?" začal znovu Robin a její předešlou poznámku vnímavě ignoroval.

"Je mi skvěle," přitakala s blaženým úsměvem královna a zvedla ruku k jeho košili. Přejela prsty přes krátký rukáv, pomalu k odhalené kůži přes celou délku jeho paže až k dlani. Robin se pod jejím dotekem zachvěl. Přivřel oči, jak se snažil soustředit na důležitost rozhovoru. Nechtěl jen tak podlehnout jejímu kouzlu. Potřebovali si promluvit.

Zbojník se narovnal, uhnul před jejím zvídavým pohledem a postavil se zpátky do své plné výšky. Regininy oči rázem potemněly, když udělal jeden malý krok dál od ní. Zaskřípala podrážděně zuby, ale okamžik na to už se zase smála. Ale jinak, než před chvílí. Teď byl její smích podložený temným nábojem.

Královna se pokusila nadzvednout hlavu a opřít se o dlaně, aby se mohla posadit, ale náhlá závrať jí to takřka znemožňovala. Rychle semkla víčka k sobě a počkala, až nevolnost z otáčejícího se prostoru kolem ní, ustane. Když se ujistila, že se svět přestal točit a podlaha se zdála být skoro ve vodorovné poloze, stočila svůj vražedně kouzelný pohled zpět ke zloději. Přenesla váhu jen na levou paži a pravou rukou uchopila Robina za pásek u kalhot a zprudka zatáhla, takže se Robin, zaskočený jejím jednáním, skácel dolů na kolena. Klečel vedle své krásné královny a nemohl z ní spustit oči. Její prsty cestovaly nesouběžně po jeho hrudi, zatímco jeho dlaň se v neplánovaném pohybu přesunula na její rozpuštěné dlouhé vlasy.

Regina okamžitě využila jeho zamyšlené nepozornosti a přitáhla si jeho tělo v rychlém pohybu blíž k sobě, aby ho mohla políbit. Rychle a vášnivě. Nechtěla ho pustit. Pro jednou chtěla zapomenout, kdo je a být obyčejnou ženou, která si může dovolit být nespoutaná.

Jejich polibek přerušila Reginina náhlá potřeba se smát. Opřela se čelem o jeho rameno a kousala se do rtu, jak se snažila zadržet smích. Bohužel neúspěšně, nemohla se udržet a hlasitě se chechtala tomu, na co právě myslela.

To málo stačilo Robinovi k tomu, aby si pročistil hlavu a podíval se královně do očí. "Takhle by se to nemělo stát, Regino," řekl jen a doufal, že pochopí.

Regina se zamračila. Úsměv okamžitě zmizel z jejího obličeje a vystřídala ho čirá frustrace z jeho slov. "Přestaň si hrát na muže cti a vezmi si to, o co ti celou dobu jde!"

Její slova Robina bolely. Opravdu si myslela, že mu jde jen o jedno? Jak ji vůbec mohlo něco takového napadnout, ptal se sám sebe. Pak se zhluboka nadechl a spletl jejich pohledy dohromady, na tváři vykouzlil ten nejmilejší chlapecký úsměv, jakého byl schopen, a pomalu řekl: "Celou dobu, výsosti, mi jde o tebe! Ne jen o to, co je na povrchu, Regino," dodal na vysvětlenou, "chci tebe včetně všeho, co máš tady." A ukázal na místo, kde jí tlouklo srdce.

Regina se jeho projevu pobaveně křivě pousmála, protože všechno, co řekl, se jí zdálo jako naprostý nesmysl. Nic z toho, o čem ji tu přesvědčoval, nemohla být pravda. Její temný smích, ale prozrazoval smutek a hořkost, což Robina donutilo k jinému činu. Zlehka přitiskl své rty na její v cudném polibku, který skončil stejně rychle, jako začal. Vzal její tvář do dlaní a zopakoval: "Dovol mi poznat celou Reginu, ne jen jednu její část…"

Chvíli jí trvalo, než přijala význam jeho prosby. On ji opravdu žádal, aby mu ukázala celou svou duši. Chtěl poznat, kdo je doopravdy, nešlo mu jen o zevnějšek Zlé královny. Když jí to konečně všechno došlo, úplně oněměla. Měla vyschlé hrdlo a nebyla schopná vydat ani hlásku. Naprázdno polkla a sledovala jeho průzračné modré oči, které se na ni jako by usmívaly. Stáhla rty k sobě, jak usilovně přemýšlela co odpovědět, ale věděla, že slova nemůžou vyjádřit ani polovinu toho, co v ten moment cítila. Váhavě spojila jeho prsty se svými a zamrkala dlouhými řasami, jak se snažila zahnat slzy.

Hodnou chvíli si mlčky hleděli do očí. Robin si uvědomil, že nikdy neviděl krásnější oči, než měla královna. Ty oči byly cestou do jejího nitra, i když si to možná nikdo jiný neuvědomoval, on skrz ně mohl poznat tu skutečnou Reginu.

Královna k němu lehce naklonila hlavu a čekala, zda se chopí iniciativy on. Obličeje k sobě měli teď tak blízko, že se navzájem téměř dotýkali nosy. Robin ji jemně pohladil po líci, jakoby měl strach, že se pod jeho dotykem rozplyne. Pomalu posouval mozolovité prsty přes její jemnou pokožku ke krku, přes havraní vlasy až k zádům, zatímco se jí nahnul k uchu a zašeptal, že je ta nejpůvabnější bytost, co kdy viděl. Zvenku i zevnitř.

Další bouřlivý polibek na sebe nenechal dlouho čekat. Teď už ani jeden z nich nemusel nic předstírat. Robin držel svou královnu v pevném objetí, zatímco Regina klouzala dlaněmi ze zlodějovy hrudi ke knoflíku od kalhot.

"Teď už se nesměješ?" zeptal se jí Robin mezi polibky a sledoval její velké čokoládové oči tmavé touhou.

"Není mi do smíchu," odpověděla popravdě Regina a sklopila nevinně zrak.

Robin posunul ruku z Regininy páteře ke tkanicím od korzetu a zatáhnul, chvíli mu trvalo, než se popral s několika pevnými suky, ale nakonec šňůrky povolily a Regina cítila, jak jí korzet klouže z hrudníku dolů. Tváře jí hořely rudou barvou, protože se najednou cítila nejistě a skoro by mohla říct, že se před Robinem styděla. Robin pochopil její obavy, a proto ji dal chvilku čas, aby se sama rozhodla, zda je připravená překročit hranici.

Všude vládlo naprosté ticho. Královna se zlodějem klečeli vedle sebe na studených kamenitých blocích, které tvořily věž. Obklopoval je teplý letní vzduch, který přetrvával v těchto měsících i přes noc. Jejich těla se leskla ve světle zářivých hvězd a měsíce, který byl právě v úplňku. Regina posbírala veškerou svou hrdost a s odvážným pohledem, který Robinovi věnovala, začala rozepínat knoflíky jeho košile, ze které ho rychle vyprostila a nechala své ruce klesnout na jeho svalnatá záda. Robin ji pak opatrně tlačil k zemi, aniž by přerušil vášnivé polibky, kterými ji zasypával a donutil ji, aby se pod ním zachvěla, když se nevědomky dotknul jejího stehna. Regina ležela pod tíhou jeho těla a věděla, že teď nastal ten správný okamžik, zatáhla za uvolněný korzet a odhodila ho k bočnici kostrbaté věže.

Robin se odtáhnul od jejích horkých chtivých rtů a shlédl na její polonahé tělo. Ztěžka oddechoval a jeho modré oči toužebně jiskřily, když ukazováčkem přejel od krku po celé délce jejího boku, kopírujíc linii ňadra a úzkého pasu až ke spodničce, která se v odrazu měsíčního světla zlatavě leskla.

Jen chvíli být, lásko má, jen chvíli být bych chtěl. Být s tebou a sám, a kde to jedno mi je, v tichu laskavých nahých těl. Jen mír a klid a v tichu tvůj, tvůj stud, co pak na tváři krásně máš. Namalujem si dnešní den podle představ svých, chci slyšet jen nekonečný sten očí přivřených. Naříkáš, chceš být jen má, dotýkáš se, dotýkám se i já, vyrýváš na těle mým hořící čáry, lektvarem tvým se opojím, slyším tě z dáli. Ráno jsi má, dnes nepůjdeš spát, chci tě mít sám, pojď ke mně blíž, cítím tvůj žár, dnes mě upálíš.

Jen tě chvíli mít, lásko má, jsi jak šafrán, a možná i míň, jen tě ochutnat mít, trochu se napít, však víš, jen mi z ramenou kus blůzky skrýt. Ráno jsi můj, dnes nepůjdeš spát, chci tě mít jen já, pojď ke mně blíž, cítím tvůj žár, dnes mě upálíš.

Regina ležela opřená o zbojníkovo rameno. Jeho košili měla ledabyle na pár knoflíků zapnutou kolem svého jinak nahého těla. Robin si užíval její teplo a nemohl se ho nabažit. Byl si jistý, že by takto mohl ležet celé věky a ke štěstí by mu to úplně stačilo. Pak si vzpomněl na Rolanda a trochu se zastyděl nad svou původní myšlenkou. Věděl, že svého syna by za nic na světě nevyměnil, rozhodně ne za žádnou ženu, ale pak mu došlo, že tohle je ta poslední věc, o kterou by ho Regina kdy žádala. Nakonec byla taky matka a byl si jistý, že pro ni je Henry taky na prvním místě. Vždycky a bezpodmínečně.

Hladil Reginu po holém předloktí a sledoval její jemné rysy. Zlehka zvednul hlavu a políbil ji něžně na čelo. Chtěl, aby věděla, že všechno, co k ní cítí, myslí upřímně a vážně. Bez ohledu na to, že sám pořádně nevěděl jak pojmenovat to pouto, které s Reginou sdílí.

"Teď už tě nikdy nedostanu z hlavy," konstatoval pobaveně a usmál se na královnu, když k němu zabloudila potemnělýma očima.

Regina se pod jeho pohledem cítila nesvá. Pořád jí v hlavě rezonoval zřetelný hlas jejího temného já, který dokolečka opakoval, že nic z toho není skutečné. On ji nemůže mít rád, všechno je to jen o tom tetování a o magii. Snažila se ponuré myšlenky zahnat, ale část Zlé královny a jejího pokrouceného pesimistického uvažování bude v Regině navždycky, takže jí nezbylo nic jiného, než se s tím smířit. Hleděla Robinovi do tváře a musela se kousnout do rtu, aby jeho řeč neobrátila v posměšnou poznámku. A pak se jí hlásek Zlé královny ozval znovu. Chtěla ses s ním sejít, abys mu řekla o tom tetování. Chtěla ses zachovat správně, ale nakonec jsi jen zlá sebestředná mrcha, šeptal jí hlásek vzadu v hlavě. Přivřela oči, jak se snažila uniknout svým nejtemnějším myšlenkám. Nechtěla, aby viděl její obavy a rozpor jejího nynějšího uvažování. Ano, je fakt, že mu chtěla říct celou pravdu, protože si ji zasloužil znát, a místo toho nakonec udělala přesný opak, ale bylo tak příjemné myslet si, aspoň na krátkou chvíli, že ho to k ní táhne z jednoduchého důvodu, kterým je láska.

"Jsem sobecká," řekla najednou, zatímco se otočila na záda a hleděla na hvězdnou oblohu. Zachovala se hrozně a věděla to. Byla Zlá královna, a vedle Robinovy odhalené kůže a černého tetování na zápěstí, ji došlo, že tou už asi i zůstane.

"Proč to říkáš?" zeptal se Robin zmateně a svraštil obočí, jak se snažil zaostřit na její obličej, který se před ním snažila schovat.

"Neřekla jsem ti pravdu, Robine," vypravila ze sebe pomalu a otočila se k němu celým tělem, takže teď ležela na břiše, opřená o lokty, aby mu viděla do očí. "Měla jsem ti říct, že nic z toho, co si myslíš, že cítíš, není skutečné," šeptala smutně a snažila se, aby její hlas zněl aspoň trochu lhostejně.

Robin se zamračil, ale mlčel. Vzpomněl si na zvláštní tušení, že dnešní noc nedopadne dobře a zaskočilo ho, když Regina naznačila, že jeho city byly falešné.

"Máš pocit, že tě to ke mně táhne, já vím, ale věř mi, je to z nesprávných důvodů."

Zbojník se pomalu posadil a Regina ho napodobila. Vzal její ruku jemně do té své, takže dostala ještě lepší výhled na to osudné tetování, a s něhou sevřel její rty v letmém políbení. "Neřekneš mi, že jsi na mě seslala nějaké šílené kouzlo, že ne?" zeptal se s náznakem úsměvu, kterým se ale jen snažil zakrýt své obavy.

Regina sklopila hlavu a nevesele se zasmála nad jeho logikou a téměř dokonale přesném odhadu, ale pak zavrtěla hlavou. "Ne, nic takové bych neudělala. Nikdy," dodala rychle, když viděla Robinův zkoumavý pohled. Chtěla hned pokračovat, teď, dokud má ještě odvahu, ale Robin ji přerušil, když si ji přitáhnul do náruče a přisál své rty na její krk. Regina zalapala po dechu v návalu vzrušení, které projelo jejím tělem, a slastně přivřela oči, když Robin častoval její tvář polibky, až se konečně dostal zpět k jejím rtům. Nemohla se bránit a ani se o to nesnažila, ale když se od ní o pár centimetrů odtáhnul, opřel si své čelo o její a dlaní zajel pod košili, kterou měla právě na sobě, otevřela oči a sledovala jeho nečitelný obličej.

"Je tu něco, co bych měl o nás dvou vědět?" zeptal se po minutě skličujícího ticha. Regina jen mlčky přikývla.

Robin se jí zadíval hluboko do očí a smutně si povzdechl, když jí jemně zastrčil jeden pramínek vlasů za ucho a řekl: "Ať už jde o cokoli, může to počkat do rána."

Regina se okamžitě zamračila a lehce se od něj odtáhla. Několikrát zmateně zamrkala, ale když se nadechla k protestu, Robin ji okamžitě zarazil a pokračoval sám. "Na jednu noc mě nech myslet si, že je tohle všechno skutečné, prosím," žadonil sklesle a opět jedním rychlým pohybem zrušil vzdálenost mezi nimi. Sevřel své silné paže kolem jejího křehkého těla a vzdychl jí do vlasů: "Chtěl bych být jednu noc šťastný, s tebou."

Regina byla sice zaskočená jeho slovy, ale ráda se nechala vtáhnout nazpět do světa fantazie, kde mohla na okamžik věřit, že i ona si zaslouží trochu toho štěstí. Zajela mu rukou do vlasů a nechala se zasypávat polibky, které patřily jen a jen jí.

Zloděj a jeho královna, vběhlo Robinovi na mysl, když rozepínal jeden z neposedných knoflíků na košili, kterou Regině před tím půjčil. Pokud měla být tohle ta jediná noc, kdy ji mohl držet v náruči, nechtěl promarnit ani vteřinu. Na jednu noc byla jeho a on cítil radost a žádné jiné pocity k sobě nechtěl pustit. Pouze šťastné uspokojení, že ho královna konečně pustila za své pevně vystavěné zdi vznešenosti a zloby. Teď ji nemohl nechat odejít.

Začalo svítat, sluneční paprsky ji hřály na tváři, když stála opřená o hradbu a shlížela dolů na probouzející se královské městečko. Původně měla v úmyslu obléct si zpátky šaty ze včerejšího dne, ale zjistila, že pod Robinovou silou celá jedna strana korzetu popraskala, takže nepřipadalo v úvahu, aby se do něj mohla znovu nasoukat. Naštěstí jí stačilo mávnout dlaní a rázem na sobě měla dlouhé královsky vznešené černé šaty z lehkého materiálu, který příjemně chladil. Nebyli nijak odvážné, tak jak by se dalo čekat. Dnes prostě nechtěla, aby ji kolemjdoucí muži provrtávali chtivým pohledem. Dnes chtěla být skrytá. Před sebou a hlavně před mužem, který tvrdě spal kousek od ní na zemi. Shlédla na jeho pohlednou tvář a nemohla zabránit úsměvu. Ten ale velmi brzy zmizel, když si vzpomněla, že mu dnes bude muset říct pravdu. A tentokrát to udělá, ať už o to Robin bude stát nebo ne! Byla rozhodnutá a s tím se narovnala a zmizela ve fialovém dýmu, aby se vteřinu na to objevila ve své ložnici, a mohla se upravit, než půjde na snídani. Doufala, že vzhledem k brzké ranní hodině se vyhne jak Krasoňovým, tak i Hookovi, který si určitě neodpustí jednu či dvě nepříjemné poznámky k jejich včerejšímu rumovému posezení.

-pokračování příště-


Poznámka na konec: Boucháte šampus? :D Já doufám, že to pro vás nebylo zklamání, opravdu jsem se snažila, abyste si mohli OQ moment náležitě užít. :)
Synopse ke kap. č. 15: Zatímco se mezi hradními zdmi šíří tajemství, Regina bude zvažovat, jak nejlépe Robinovi sdělit pravou podstatu jeho tetování.

Christina Perri - The Words [Official Video]

27. ledna 2015 v 9:54 | Patty |  videos › others
Colin O'Donoghue si zahrál v novém klipu k písničce The Words od Christiny Perri. Oficiální video si můžete níže pustit.


ET Online: Poznejte královny temnoty

27. ledna 2015 v 9:54 | Patty |  Spoilery
Do premiéry druhé poloviny 4. série ještě stále zbývá více než měsíc, ale díky serveru ET Online si můžete přečíst podrobnosti týkající se tří hlavních záporaček 4B - Maleficent, Uršuly a Cruelly.

Po pauze se znovu setkáme s Emmou, Reginou a zbytkem Storybrooku, od seslání kouzla zničujího pohledu uběhlo už šest týdnů, což samozřejmě znamená, že je nejvyšší čas na další vlnu útoku zla.

"Druhá polovina série je o tom, co dělá hrdinu hrdinou a co dělá darebáka darebákem. Je o snaze realizovat naše šťastné konce," říká Kitsis.

Když už je řeč o hrdinech a darebácích, Kitsis a Horowitz řekli, že je "bezpečné předpokládat," že vyhoštěný Rampelník během těch šesti týdnů pátral po trojici nejvíce zlomyslných darebaček v celé Disney historii.

Nejenomže zjistíme, jak královny temnoty skončily za hranicemi Storybrooku, také se dozvíme, že všechny tři mají tajemnou minulost s Reginou.

MALEFICENT

"Od doby, co jsme naši Maleficent viděli naposledy, stačil spatřit světlo světa fantastický film, ale my se budeme držet toho, co jsme již předtím vytvořili," říká Kitsis o návratu Maleficent. "Inspirovali jsme se originálním filmem o Šípkové Růžence, máme rádi nejnovější film o Maleficent, který byl nedávno v kinech, ale máme v plánu pokračovat v budování postavy, kterou jsme vytvořili v 1. sérii."

Viděli jsme její horší stránku a nyní je na čase prozkoumat také její začátky. "Setkali jsme se s ní krátce během první série a její minulost prozkoumáme více," říká Kitsis. "Dočkáte se flashbacků toho, jak se Maleficent poprvé setkala se Zlou královnou." Nejen, že uvidíte vztah Maleficent a Reginy, zjistíte, že má Maleficent spojení s mnoha dalšími obyvateli Storybrooku. "Budeme i nadále pokračovat ve tvorbě zvratů s ikonickými postavami v našem světě Once Upon a Time."



URŠULA

Skutečná mořská čarodějnice je na cestě do Storybrooku a měli byste začít věřit tomu, že je ještě horší, než podvodnice z předchozí série. "Možná si pamatujete, možná ne, že se Regina ve 3. sérii dostala tak trochu do potíží, když se vydávala za Uršulu a my tak dostali malou lekci ohledně mořské bohyně."

Nyní je na čase ponořit se více do její minulosti. "Uršula je založena na mytologii našeho světa Once Upon a Time a my její minulost více prozkoumáme," slibuje Kitsis.

"Jak jsme viděli v loňském roce, příběh Malé mořské víly se neodehrál přesně tak, jako tomu bylo ve filmu. Příběh Uršuly je také zcela jiný," říká.

CRUELLA

Pokud jste se domnívali, že ve Once Upon a Time bude Cruella pouze šťěňátky posedlou bilionářkou, zamyslete se znovu. Pod obrovským kožichem se skrývá velká síla.

"Řekl bych, že náš zvrat ohledně Cruelly se týká toho, že to nutně nemusí být ta šílená ženská, kterou známe z Disneyho filmu," vysvětluje Horowitz. "Naše verze Cruelly - a rychle to zjistíte - má původ, který nás zpětně zavede do Začarovaného lesa, což s sebou přinese také nějakou moc."

"Cruella opravdu nebude podobná své filmové verzi," dodává Kitsis. "Některé zásadní věci, týkající se této postavy tam budou, ale v našem světě bude mít schopnosti a bude někým víc, než jen Cruellou, kterou známe z filmu."




Královny temnoty zcela jistě zamíchají životem ve Storybrooku, ale fanouškům bude představeno také několik dalších nových postav. "Budou se objevovat také nové postavy, ale z velké části se zaměříme hlavně na naše hlavní postavy," říká Horowitz.

Vaše oblíbené postavy dostanou na obrazovce více prostoru (mluvíme hlavně k fanouškům Reginy). "Postavy, které tady v průběhu let byly, mají svou minulost, přítomnost i budoucnost propletenou s královnami temnoty."

Kitsis dodává, "Myslím si, že druhá polovina série se bude opravdu znovu soustředit na hlavní postavy, budeme mít možnost vidět více lidí, které jsme si od 1. série oblíbili."